Každoročně jako potrava lidem zemře několik milionů dobytka a prasat a biliony kuřat. Zvířata jsou, pod velkým časovým tlakem, zabíjena na běžících pásech. Týrání zvířat je na jatkách téměř tradicí. Zákon na ochranu zvířat, který zakazuje jejich zbytečné trápení, se v praxi ukazuje jako neúčinný.
Zabíjení prasat
Každou půl minutu zemře jedno prase. Stovky prasat se válí na podlaze a pozorují zabíjení ostatních, čekajíc na vlastní smrt. Mnoho z nich je transportem tak vyčerpáno, že zemřou ještě než se dostanou k řezníkovi. Velmi mnoho jich má také nešetrným zacházením při transportu zlomené nohy, takže jen v bolestech nehybně leží. Bohužel se tu setkáme s takovou nelidskostí, když pracovníci jatek nehybná zvířata kopou do obličeje.
Protože jsou zvířata mimořádně stresovaná zápachem krve, hlukem strojů, a protože jsou prasata velmi inteligentní tvorové a ví že je čeká smrt, snaží se často utíkat či se vzpírají. Proto jim řezníci opět uštědřují kopance či rány holemi, aby zvířata mohla být dopravena až na místo popravy.
Po zavěšení na běžící pás je prasatům podříznut krk a pak následuje spařovací lázeň. Tělo se má namočit do vřící vody aby se zbavilo chlupů a kousků kůže. Nejsmutnější je, že nedbalým přístupem řezníků je mnoho prasat stále živých, když jsou, zavěšeni za jednu nohu a s podřezaným krkem, ponořeni do vařící vody.
Způsoby umrtvení
Umrtvení elektrickými kleštěmi

"Prasata se nejdříve omračují elektrickým výbojem. Na jatkách se k tomu používají speciální kleště. Ty se přiloží ke krku. Když elektrický výboj projde jeho tělem, zvíře zůstane ve strnulém stavu.
Takto zůstává zhruba 30 sekund. Během tohoto času musí být zabito. Je pověšeno za nohu hlavou dole. Další pracovník na jatkách mu rozřízne krk. Zvíře umírá tak, že vykrvácí." Ostatní prasata toto vše vidí. Podle výzkumů víme, že CHÁPOU, co se děje a co je čeká. Jejich strach je vidět. Často zpanikaří a opět musí přijít na řadu kopance a rány holí.
Protože se umrtvování děje ve velkém spěchu a časové tísni, jsou občas kleště přiloženy na tělo prasete příliš krátce nebo na špatné místo. Zvířata potom, když jsou zavěšena za nohy, krkem dolů, se probírají s hlubokými řeznými ranami v krku, škubají sebou a křičí bolestí.
Napětí v kleštích se pohybuje mezi 70-90 volty a kleště musí být drženy skutečně 30-40 sekund na krku zvířete, aby bylo bezpečně omráčeno. Praxe však vypadá jinak. Během velkého spěchu se na toto nebere ohled.
Vysoké napětí

Dnes už existují i plně automatizovaná omračovací zařízení. Ty jsou však velmi drahé a na jatkách vzácné. Zvířata jsou umístěna na běžící pás a jsou umrtvena přidržením jejich hlavy mezi dvěma elektrodami pod napětím 500 voltů.
Takto automatizovaný provoz je schopen umrtvit 700 prasat za hodinu. Ovšem při takové automatizaci často nastávají poruchy, takže se stává, že občas selže napětí či se prase nedostane pod elektrický výboj. Na konci běžícího pásu je pak pověšeno za nohu při plném vědomí.
Takto automatizovaný provoz je schopen umrtvit 700 prasat za hodinu. Ovšem při takové automatizaci často nastávají poruchy, takže se stává, že občas selže napětí či se prase nedostane pod elektrický výboj. Na konci běžícího pásu je pak pověšeno za nohu při plném vědomí.
Podřezávání
"Snaha o to, usmrtit co nejvíce zvířat v co nejmenším čase."
Podřezávání zvířat zůstává na každých jatkách ruční prací a záleží pouze na zručnosti a svědomitostí řezníků. Ovšem čas jsou peníze.
OHZ se ptali řezníka, zda se někdy ve spěchu zapomene podříznout prase. "Ano, někdy se to stává", odpovídá řezník. Pokud se toto stane zvířeti, potom se zaživa utopí ve spařovací lázni.
(ohz = ochránci hospodářských zvířat = www.ohz.cz )



















.(PS: schválně je to i s těma odkazama,když na to kliknete,zobrazí se to)
Argumentem "pro", který je dnes v Koreji nejvíce slyšet je zmiňování dávných korejských tradicí. Ve skutečnosti se vaření koček zaživa až do podoby tonika, které je dnes vyhledávaným "všelékem", před rokem 1980 prakticky nevyskytovalo. A jedení psů? To se více rozšířilo až v 80. letech 20. století. Tehdy však jako důsledek chudoby a hladomoru tehdejší války. Po válce, spolu s rychlým ekonomickým růstem Jižní Koreje, začali obchodníci ve snaze o udržení nabízet psí maso a kočičí produkty jako zdraví (a hlavně sexuální vitalitě..) prospěšné. Ve stále více amerikanizované Jižní Koreji však také zároveň začaly sílit snahy o udržení všeho, co je typicky korejské. Výsledkem bylo, že obchod se psy a kočkami během posledních 20 let neuvěřitelně narostl...
KAPS - Korean Animal Protection Society je první organizací, která se zabývá právy zvířat v Jižní Koreji a nerozlišuje přitom na zvířata, která si ochranu "zaslouží" a na ta, která ne (jako jiné organizace činné v J. Koreji dříve). V roce 1991 byl díky aktivitám této organizace přijat vůbec první zákon ošetřující týrání zvířat. KAPS se mimo snah o zlepšování korejského zákonodárství ve věcech životních podmínek zvířat dále soustřeďuje na zlepšování postojů veřejnosti vůči zvířatům prostřednictvím informačních kampaní a vydáváním informačních tiskovin pro děti i dospělé. Organizuje protestní akce uvnitř země i po celém světě.
Ano, zákonodárství proti jedení psů a vaření koček zaživa v Jižní Koreji existuje již delší dobu. Zákon o ochraně zvířat byl přijat v roce 1991. Zakazuje týrání zvířat a nikde se v něm neuvádějí tyto druhy počínání jako vyjímka. Obsahuje dále také podmínky správného zacházení se zvířaty i sankce při nedodržování. Ministerstvo zdravotnictví navíc už v roce 1984 vymezuje jedení psů jako "...nechutný způsob obživy, který není určen pro lidi...."
PSI: I když je pravdou, že mnoho psů, kteří se na trzích či v restauracích objeví je pochytáno či ukradeno majitelům (!), je velká většina speciálně pro tyto účely odchována. A to buď po několika kusech u lidí, kteří si takto přivydělávají a nebo po stovkách na farmách, které jsou pro své majitele zdrojem velkých příjmů.
Jak bylo zmíněno výše, IAKA a KAPS se již dlouhou dobu snaží přimět korejskou vládu k přijetí funkčních opatření zajišťujících dodržování zákonů v oblasti ochrany psů a koček. Činí tak jednak přímými protestními akcemi a jednáními s vládními činiteli přímo v Jižní Koreji, jednak formou mezinárodní petiční kampaně. S touto petiční akcí je ale také spojeno úsilí o zviditelnění korejské problematiky po celém světě. Na našich stránkách (Animalinfo.net) se můžete tedy setkat i s pozvánkami na výstavy fotografií a promítání filmových dokumentů týkajících se týrání korejských zvířat.
Loni na podzim došlo k bolestnému potvrzení. Čínský list "Beijing Youth Daily" (16. Sept.99) zveřejnil pod názvem "Dobré zprávy, nová strava k obědu" děsivou skutečnost: V okolí Beijingu (Pekingu) se šíří průmysl psího chovu vzhledem ke skutečnosti, že se psí maso těší stále větší oblibě. Firma HongDing Breeding and Development Co., která dováží bernardýny, Dánské dogy a Tibetské mastify, vytváří nové hybridní rasy ze psů z Mongolska, aby tak vznikla nová generace psů pro potravinářský průmysl! Chov se nachází v okolí KangXi a odhaduje se, že se tam za rok narodí 100.000 psů, kteří končí na čínských tabulích!

